Jak se učí masírovat zrakově handicapovaní maséři?

Někteří z nás se pro masírování rozhodli už na základní škole, jiní až ve středním věku. Všichni ale víme, že být masérem vyžaduje kromě fyzických a psychických předpokladů také množství učení se teorie i praxe. Účastníci kurzů si postup masáže natáčejí, aby se doma v případě potřeby mohli na video znovu podívat. Ale co kdybyste se nemohli podívat vůbec? Dnes si povíme více o místě, kde se učí masírovat lidé se zrakovým handicapem a o lidech, kteří je touto cestou provázejí.

Paní Ružena Koubeková odučila v Rehabilitačním středisku pro zrakově postižené v Levoči (Slovensko) 38 let a její ruce doslova vedly k masérskému umění stovky zrakově handicapovaných klientů Střediska. Ochotně se s námi podělila o informace a dlouholeté zkušenosti z výuky zrakově handicapovaných masérů.

Vzdělávání dospělých zrakově handicapovaných masérů

Vzdělávání pro maséry se zrakovým postižením ve formě rekvalifikačních kurzů, určené pro dospělé klienty, probíhalo od 80. let a týkaly se ho stejné změny, s jakými se při výuce masérů v akreditovaných kurzech v posledních letech na Slovensku setkaly klasické masérské školy (změna na svobodné povolání sportovní masér a poslední na wellness pracovník – masérské služby s možností vázané živnosti).

S rozdělením na maséry s maturitou v oboru na zdravotnické střední škole a sportovní maséry (později wellness pracovníky) skončila i možnost absolvovat praxi v nemocnici a budoucí zrakově handicapovaní maséři si musí v rámci kurzu při nácviku masážních hmatů vystačit se svými spolustudenty, případně učiteli Střediska, zda vlastními rodinami a známými.

Zkoušky ještě před nástupem na kurz

Podmínkou pro nástup na vzdělávací program „Wellness pracovník – masérské služby – pro zrakově znevýhodněné“ v Levoči je absolvování přijímací zkoušky. Sestává z několika částí, například z kontroly dovednosti a hmatu: uchazeč modeluje z plastelíny nebo drátu, aby se zjistilo, zda má prostorovou představivost a bude se umět orientovat i v rámci svalstva lidského těla. Jemnost hmatu se ověřuje při hledání drobné mince pod dekou a podobně. A samozřejmě se uchazeče ptají i na motivaci, proč si vybrali masérský kurz a na jejich znalosti z anatomie a fyziologie.

Kdoví, jak by na těchto přijímačkách uspěli vidící uchazeči, kteří absolvují běžný akreditovaný kurz?

Ke zrakově handicapovaným uchazečům se přistupuje individuálně. Někteří (hlavně po náhlé ztrátě nebo závažném zhoršení zraku) musí ještě před výběrem profesního kurzu projít programem „Základní sociální rehabilitace“, kde se naučí samostatně se pohybovat, číst a psát bodovým písmem, orientovat se ve svých právech a povinnostech, nacvičí si sociální dovednosti, práci s tyflotechnikou a podobně.

Paní Koubeková, zeptám na to, na co by asi byl zvědavý každý absolvent běžného masérského kurzu: Jak se učí praktická stránka masáže, když ji doslova nemůžete studentům ukázat?

Zcela nezbytný je dobrý teoretický základ. Jelikož jsem se setkávala s klienty různého věku, kteří měli různý stupeň vzdělání a také nejrůznější profese, začínali jsme od úplných základů. Popis jednotlivých částí těla, například i ujasnění názvů jednotlivých prstů ruky, modely kostry, které si do detailu ohmatali, modely svalů a samozřejmě i vyhmatávání svalů na vlastním těle nebo na ostatních účastnících vzdělávání.

Bez zvládnutí tohoto základu se nedalo pustit do popisu jednotlivých orgánových soustav ani samotného nácviku masáže. Vzhledem k možná ne ani tak omezené jako spíš jiné možnosti výuky a nároky na paměť a představivost není možné, aby toto vzdělávání trvalo jen 32 dní, jako běžný akreditovaný masérský kurz na Slovensku.

Dovolím si ale tvrdit, že naši absolventi mají díky tomu hlubší a obšírnější znalosti a je už na nich, jak je přetaví do praxe.

Pro praktický nácvik masáže se tedy využijí teoretické znalosti a detailní popis postupu při masáži, plus student hmatem sleduje ruce vyučujícího, doslova masíruje s ním. Pracuje se v malých skupinách a masáže se opakují nejen v rámci výuky samotné, ale i po jejím skončení pod dohledem personálu. Dovednosti je třeba nacvičovat a opakovat neustále.

Odváží se takto připravení zrakově handicapovaní maséři do praxe?

Samozřejmě. Pokud chtějí podnikat, platí pro ně ověření odborné způsobilosti stejně jako pro běžné kurzisty. Naši absolventi se nejčastěji ze začátku zaměstnávají ve zdravotnických a wellness zařízeních, hotelech a masérnách, aby nabrali zkušenosti při práci s lidmi.

Stává se, že kurz absolvují také klienti, kteří nemají ambice živit se masírováním, ale chtějí si rozšířit znalosti a dovednosti, případně masáží pomáhat v rámci rodiny. Měli jsme i případy, kdy se masérovi velmi zhoršil zrak nebo se více let masírování nevěnoval a přišel si k nám takříkajíc „oprášit znalosti“.

Mnozí z nich si dělají doplňkové masérské kurzy, nejčastěji reflexní masáž nohou (při které výborně využijí hmat a citlivost v prstech), medovou masáž nebo i lávové kameny. Ti, kterým to zbytky zraku dovolili, dokonce úspěšně pokračovali ve studiu v oboru fyzioterapie.

Řeší zrakově handicapovaní maséři i situace podobné těm z běžného masérského kurzu?

O tom nepochybujte Také se na začátku kurzu stydí a někteří mají problém se svléknout. Občas se jim nechce tak mnoho se učit a ptají se, „nač mi tohle bude?“ Také uzavírají nová přátelství a zůstávají v kontaktu dlouho po kurzu. A stejně některým musíme ujasnit, že jejich očekávání, že na masáže budou chodit jen štíhlé osmnáctky, je nerealistické Připravujeme je na pestrost klientely, a především na to, že masírování je nejen fyzicky, ale také psychicky náročná práce s lidmi.

Ale tak, jako u běžně vidících, i my máme maséry, kterým byly dovednosti, vztah k lidem, zájem o fungování lidského těla a chuť pomáhat daná do vínku a na své budoucí povolání se velmi těší a najdou v něm svou užitečnost a smysl života.

Během své praxe jsem se však setkala také s jednou zvláštností typickou zejména pro lidi, kteří se již narodili slepí. Vnímají svět jinak a neohlášený dotek, pokud je nejprve neoslovíte a neupozorníte na to, že se jich dotknete, vnímají negativně a odmítavě. Můžeme si to představit jako drzý pohled, který nám je nepříjemný a kterým umí někteří lidé narušit naši intimní zónu. Zrakově handicapovaní mohou takto vnímat neohlášený dotek, i když se jich dotkneme s dobrým úmyslem.

Ti, kteří to nevzdávají

Naučit se masírovat, pokud o to máte opravdu zájem a navíc to „máte v sobě“, je cesta plná učení. Nové informace, nové dovednosti, noví přátelé, nové situace a práce s lidmi. Ne nadarmo se tvrdí, že každá masáž je originál.

Pokud si představíte, že toto všechno absolvujete se zrakovým handicapem, musíte sundat pomyslný klobouk. Vydat se na dráhu maséra se zrakovým handicapem chce velkou dávku odvahy, je to přece práce s tělem, s lidmi a s energií. A ne menší uznání patří i těm, kteří se léta neúnavně věnují hendikepovaným, povzbuzují jejich chuť do života, chuť naučit se a zažít něco nového, jsou jim nejen vyučujícími, ale také psychology, rodiči a přáteli.

Děkujeme za zajímavé informace paní Ruženě Koubekové a za vstřícné zprostředkování panu řediteli slovenského Rehabilitačního střediska pro zrakově postižené v Levoči, PaedDr. Milanovi Richtarčíkovi. Středisku, jeho zaměstnancům a klientům přejeme bezproblémové fungování, a ještě mnoho úspěšných absolventů vzdělávacích kurzů.