Masáž z pohledu vědy - není to jen hlazení
Má masáž pozitivní účinky na organismus a psychiku? Nepochybně, praxe to dokazuje už celá tisíciletí. Ale teprve poslední desetiletí se i masáž dostala i pod drobnohled vědy. Podívejme se na některé procesy, které masáž v těle vyvolává, od svalstva až po úroveň buňky.
Praxe: Masáž funguje
Masáž tady s námi je již tisíciletí, aniž bychom pochybovali o tom, že pomáhá. No přece v povaze lidí je hledat podstatu věcí a mnozí maséři a klienti se nespokojí s tím, že masáž udělá člověku dobře, chtějí vědět proč.
Běžné pozorovatelné účinky masáže, které umíme i změřit nebo dokonce cítíme dotykem či vidíme pouhým okem, jsou například:
- zmírnění napětí svalů a bolesti,
- zlepšení cirkulace krve,
- lepší spánek,
- snížení stresu a úzkosti,
- zlepšení nálady, uvolněnost psychiky.
Víme také, že při masáži se po jisté době aktivuje parasympatický nervový systém, tedy ta část vegetativního nervového systému, která spouští v těle procesy, pro které je potřebný stav klidu organismu: trávení, regenerace, prohloubení dýchání, uvolnění.
Přepnutí těla do parasympatiku trvá určitou dobu (a i to je individuální), i proto se doporučuje, aby například masáž zad trvala alespoň 30 minut. V kombinaci s vyplavením hormonů štěstí a redukcí stresových hormonů v krvi je masáž nejen příjemná, ale také léčivá procedura.
Při pravidelně absolvované masáži můžeme očekávat nejen přechodné, ale i dlouhodobější účinky, ze kterých vyjmenujme:
- příznivý účinek na srdečně-cévní a lymfatický systém,
- zlepšení stavu zjizvené tkáně, uvolnění srůstů,
- lepší pohyblivost kloubů a zvýšení flexibility.
Masáž je tedy terapie, jejíž pozitivní působení dokazují samotné výsledky v praxi a to jak po jedné samostatné terapii, tak i po pravidelné návštěvě maséra v přiměřených intervalech.
Co se děje v buňce?
Zkusme se tedy ponořit hlouběji do těla, které absolvuje masáž. Různé vědecké studie konstatovaly dílčí informace o působení masáže, například výrazně snižuje množství hormonu arginin vazopresin (AVP), který má za úkol stahovat cévy, čímž se zvyšuje krevní tlak a také brzdí vylučování moči.
Druhým hormonem, na který masáž prokazatelně působí, je stresový hormon kortizol. Také se zaznamenalo přechodné zvýšení počtu červených a počtu a aktivity bílých krvinek, takže masáž přispívá ke zlepšení metabolismu a imunity.
Co se ale děje na úrovni buňky? Výzkum*, který rozdělil lidi na dvě skupiny, přičemž první po cvičení dostala masáž a druhá ne, přinesl zajímavé poznatky. V krvi a svalové tkáni našli po masáži zvýšené množství genu zodpovědného za vývoj mitochondrií a zároveň zaznamenali nižší aktivitu genů spojených se zánětem.
Snížení exprese genů spojených se zánětem znamená, že buňky po masáži produkovaly méně proteinů podporujících zánětlivé procesy. Zvýšení exprese genů spojených s tvorbou mitochondrií vedlo po masáži k vyšší produkci proteinů potřebných pro tvorbu a fungování mitochondrií, což může zlepšit energetický metabolismus buňky.
Mitochondrie jsou buněčné organely, můžeme je nazvat i orgány buněk, které plní konkrétní funkce, například produkují ATP (adenosintrifosfát), zdroj energie pro buněčné procesy, starají se o přeměnu živin na energii, podílejí se na syntéze některých molekul (hormony, hemoglobin), pomáhají při adaptaci buňky na stres apod..
Zaznamenané změny v genové expresi odhalily potenciál masáže přispívat ke snížení zánětlivých procesů, primárně v masírované svalové tkáni, což má za následek rychlejší regeneraci svalů a snížení zánětu po fyzické námaze.
To, že tyto změny byly zaznamenány i v krvi, může naznačovat, že masáž může mít podobně pozitivní účinky i na celý organismus, jeho schopnost vypořádat se se zánětlivými procesy, imunitu a zdraví.
Že masážní terapie zlepšuje dobu zotavení po cvičení a zranění už tedy po praxi konstatovala i věda. V oblasti působení masáže na organismus a psychiku však zůstává mnoho nezodpovězených otázek a široké pole pro další výzkum.
*Crane, J. D., Ogborn, D. I., Cupido, C., Melov, S., Hubbard, A., Bourgeois, J. M., & Tarnopolsky, M. A. (2012). Massage therapy attenuates inflammatory signaling after exercise-induced muscle damage. Science translational medicine, 4(119), 119ra13.